1. (komu [nepříteli]) vzpírat se, stavět se na odpor: vrahóm li sě otpyeraty, čili tak v porobě státi AlxV 867; avšak sě jemu [sokolovi vrána] udatně odpiera dřieve, nežliť ji uloví TrojL 70a (var. v. opierati sě); odpierati se máme našim nepřátelóm PrávHorM 38b (v. otpierati¹ 1; v obraze); ║ Neotpieray sě úmyslem dušě tvé jako býk BiblOl Sir 6,2 (nepozdvihuj sebe ~Lit, ~Pad, ~Praž) non te extollas neprotiv se lidem, nebuď vzpurný

2. jur. (čeho čím) právně se stavět na odpor (něčemu), vznášet před úřadem námitky (proti něčemu na základě něčeho): že sě nemóž tiem odpierati [pohnaný], by s ženú tu [na „zboží“] neseděl RožmbA 39; ten při ztratil, jenž sě otpieral RožmbA 35, pod. t. 34

3. čeho, že…popírat, odmítat něco jako nepravdivé, nesprávné ap.: pakli se toho rozomu odpieraṡ, tehdy…jediné mne dobýváš těmi slovy ChelčBisk 12a; že se neodpiera [Viklef], ale sjednává se…, že v svátosti jsú spolu pravda i figura ChelčBisk 63b není v rozporu s tím, že…

4. (čeho, čemu, s inf.) odpírat, vzpírat se (něčemu, s inf.), odmítat (něco, s inf.): v němžto [svěcení kleriků] Jaromír odpyerage sě a jako nechtě třetie svěcenie jest přijal PulkB 65 resistens; jestli že…pán diela…Odpieral by se témuž [dělníkovi] kterú mzdu ustanoviti PrávHorT 152b (zapíral by…se ~S) si…neget se…statuisse; aby…sě toho [doprovázení táboritů ke koncilu] nižádnú věcí neodpieral ListářRožmb 1,140 (1432); on [pan Diviš] se tomu [nahrazení škody] odpierá ArchČ 14,92 (1459); že se někteří [zemané] odpierají a že nechtí odpověděti ArchČ 7,351 (1468). – Srov. otmluvovati sě